PEV Zlín

Žimrovice na kole

Pátého května jsme se setkali v Žimrovicích v Areálu Dobré Pohody. Po jedenácté hodině jsme za slunného počasí vyrazili na trasu přes Anino údolí, kolem bývalého břidlicového lomu do Jánských Koupelí. Velmi smutný byl pohled na totálně zdevastované bývalé Jánské lázně. Pět odvážlivců zvolilo trasu přes červenou značku. Dorazili do Jánských Koupelí za ostatními plni dojmů z přenášení kol a občas i nějaké ta odřeninka se našla. Společně jsme pokračovali kolem Kružberské přehrady přes Štáblovice do Žimrovic. Následující den nás přivítal podmračnou oblohou. Cestou na Včelí hrad občas i mrholilo. V Hradci nad Moravicí jsme si prohlídli kousek parku u Bílého zámku a pokračovali přes Panský mlýn do Opavy. Zpět pak přes zámecký park v Hradci nad Moravicí k Bezručově vyhlídce. Sobotní ráno nás přivítalo deštivou oblohou. Vyrazili jsme tedy pěšky do zámeckého parku v Hradci nad Moravicí, kolem Kajlovského rybníku na Kalvárii. Sluníčko se vyklubalo z mraků, a tak jsme odpoledne opět mohli vyrazit na kola přes Žabí údolí. V neděli pak jen krátký výlet přes Včelí hrad k Oboře Jelenice, která je bohužel uzavřena. Odtud k brodu přes Moravici. Našli se dva odvážlivci, kteří úspěšně otestovali brod. Ostatní dali přednost cyklostezce. Poznali jsme zase pěkný kousek naší vlasti. Kouzelná byla příroda se svou úžasnou jarní zelení a romantická zákoutí říčky Moravice.

Album fotek>>>


Kvilda 2022

Ve dnech 19. – 26. února jsme navštívili zimní Šumavu. Pobyt byl zajištěn ve Ski Penzionu na Kvildě a pro čtyři účastníky také v Apartmánu Faustin v těsné blízkosti. Sněhové podmínky nám přály. Několik dní po sobě v noci nasněžilo a občas také přes den zavířily sněhové vločky. Mohli jsme si tedy užívat příjemného prašanu pro túry přes pramen Vltavy, Černou horu do Modravy a přes Filipovu Huť zpět na Kvildu. Jiná túra vedla přes Horskou Kvildu na Zhůří, Zlatou Studnu, Zadov, pod Přilbou a na Kvildu. Slunečné počasí nás provázelo při vyjížďce na Bučinu, Knížecí Pláně k Nové Boubské a po Vlasaté zpět na Kvildu. Někteří pokořili Poledník, také nebyl vynechán Březník a obzvláště malebná byla projížďka kolem Roklanského potoka. Stinnou stránkou pobytu byly problémy s prasklými běžeckými boty. Mnohé měly za sebou sotva dvě sezóny. Zejména se jednalo o Alpiny (5 párů), v závěsu pak následovala obuv značky Rossignol (2 páry). Naštěstí fungovala v blízkosti půjčovna a také kamarádi vypomohli s rezervní obuví

Album fotek>>>


Silvestr 2021

Autobusový zájezd do Beskyd jsme museli zrušit pro malý počet zájemců. Namísto něho jsme se zúčastnili setkání na Velké Javořině. Kolem desáté hodiny jsme se sešli u Kamenné boudy a vyrazili jsme po červené značce k vrcholu Velké Javořiny. Úspěšně jsme dobyli výškový bod 970 m, kde jsme vzpomněli našich přátel, kteří již nejsou mezi námi. Dlouholetého předsedu Standu Kusáka s jeho bojovným duchem a jeho životní souputnici Bohušku, Jardu Ondrušáka, jemuž vděčím za spoustu nezapomenutelných zájezdů, Ldislava Kochtu, k němuž se pojí úžasné fotografie, Pavla Strnadela i pana Mikesku. Poté jsme pokračovali k Holubiho chatě. Zde se již začala nořit z mlhy, která převládala na vrcholu Javořiny, překrásná panoramata slovenských hor. Povážský Inovec, Malá Fatra Západní Tatry, Choč. Bylo vidět také čachtický hrad, ale i kouřící komíny elektrárny v Jaslovských Bohunicích. Bohužel kvůli covidovým restrikcím se letos nekonalo zapálení vatry spojené se zpěvem obou národních hymen. Slovenštinu i češtinu však bylo slyšet všude kolem nás. Pokochali jsme se pohledy na Slovensko i na Moravu a vydali se na zpáteční cestu. Po krátkém sestupu terénem jsme se napojili na zelenou značku, která nás dovedla ke Kamenné boudě, odkud jsme se rozjeli do svých domovů. Ušli jsme kolem 12 km s celkovým převýšením 644 m.

Album fotek>>>


Podzimní vycházka okolím Hošťálkové

17. 10. 2021 jsme pořádali v rámci akce Týden zdraví za přispění fondu Statutárního města Zlín vycházku okolím Hošťálkové. Nedělní ráno nás přivítalo teplotou pod bodem mrazu a v Hošťálkové také mlhou. Přesto se sešlo 48 milovníků podzimní přírody ve věkovém rozmezí od 2 do 74 let. Jen co jsme nabrali trochu výšku, byli jsme odměněni výhledy na údolí pod námi, v němž se ještě válely mlhy a nad ní se pyšnily v raním sluníčky kopce Hostýnsko-vsetínské hornatiny se zlátnoucím listím. U Ondřejovy studánky jsme si poslechli písničku o Hošťálkové a pokračovali podzimním lesem k Čertovým skalám. Někteří si vyzkoušeli své horolezecké dovednosti a po krátké přestávce jsme pokračovali na Troják. Už při výšlapu na rozhlednu Marušku jsme si užívali sluníčka a krásné viditelnosti. Zcela zřetelně se rýsoval i hřeben Radhoště. Výhledy z rozhledny byly díky jasné obloze a hloubkové ostrosti skutečně vynikající. Také cestou z Bludného do Hošťálkové po naučné stezce Tesák jsme si užívali výhledů, které se nám naskýtaly díky nezalesněné krajině. Po skupinkách se účastníci vycházky scházeli v Hostinci na Dědině, kde se vycházka zakončila při družné konverzaci.

Album fotek>>>


Prokletie MTB

I v dnešní hektické době lze absolvovat zahraniční zájezd s krásnými zážitky, dobrou partou a kouzelnou přírodou. Tentokrát jsme zvolili Černou horu na Balkáně. Bohužel už se těžko plní autobus jen našimi členy, a tak jsme se přidali k CK Alpina. Ubytování bylo na jednom místě a to v městě Plavu na břehu Plavského jezera. Tato výhoda byla vykoupena těžšími výjezdy na hřebeny. Denně jsme stoupali z výšky 900 m. n. m. do výšek dosahujících až 2000 m a překonávali jsme převýšení kolem 1600 m. Odměnou nám byly překrásné výhledy na okolní divoké pohoří, hluboké doliny a divoké řeky. Na rozdíl od naší přecivilizované doby jsme se tady setkávali s prostým životem na salaších a vesnicích. Zde se prolínal islám s křesťanstvím. Vedle mešit jsme tak mohli spatřit i pravoslavné kostely. Projeli jsme si jak kamenité cesty, tak i hliněné a asfaltové. Obtížnost byla tentokrát o trochu vyšší.Chutné a bohaté jídlo, příjemní lidé a levné pití jen umocnily zážitky z trasy. Počasí i přes vyšší teploty nám přálo a kromě jednoho deště při návratu na ubytování, jsme zažili jen slunečno. Tuto akci s nezapomenutelnými zážitky a skvělou partou nám trochu zkalilo čekání na Srbsko-maďarských hranicích, kde jsme strávili 12 hodin čekáním na odbavení. Pokud to podmínky a zdraví dovolí, určitě budou následovat další akce i v příštím roce.

Album fotek>>>


Beskid Źywiecki

Našim cílem byla tentokrát oblast Žiwieckých Beskyd ve Slezském vojvodství (Województwo Śląskie) s dominujícími masivy Babí hory a Pilska. Zájezd byl plánován s mnoha měsíčním předstihem (včetně platby za ubytování), proto jsme s napětím sledovali dynamický vývoj situace v souvislosti s čínským virem. Slovensko zavřelo hranice, proto byl program změněn (vypuštěna musela být plánovaná návštěva oblasti slovenské části Babí hory od Slané vody). Celá situace, včetně poněkud nepříznivé předpovědi počasí, zasáhla i do účasti přihlášených (odhlašování na poslední chvíli). Přesto se zájezd podařilo zrealizovat a i počasí bylo nakonec docela příjemné. Nejvyšší vrcholové partie se sice snažily udržet svou oblačnou čepici, ale i to patří k nezapomenutelné atmosféře hor. Odměnou pro účastníky tak byla nádherná příroda této, pro mnohé z nás méně známé části Západních Karpat. Prošli jsme chráněné oblasti s dosud zdravými lesy smíšených porostů smrku, buku, habru, jedle a jeřábu i horské pásmo kosodřevin a alpinských luk. Ze svahů Babí hory jsme mohli slyšet i troubení jelenů, ohlašujících jejich říji. Příroda se již ukládala k spánku, místy ještě dokvétaly modré květy hořců tolitovitých, na vrcholu Babí hory mě ještě překvapil pozdně kvetoucí koniklec bílý alpínský s mochnou zlatou. K pohodové náladě přispěl i goralský večírek, při němž nám zahrála a zazpívala úžasná místní folklórní skupina, která pod vedením své primášky připravila úžasnou show se zapojením všech do večerní zábavy. Ubytování pěkné (penzion „ Pod Polanka“, Korbielów), strava výtečná, personál vstřícný. Cestou domů jsme si ještě prohlédli pěkně upravenou historickou část města Bielsko-Biala.Opět krásný zájezd a velký dík Jardovi Ondrušákovi za jeho organizaci.
A ještě na doplnění.
Majitelka hotýlku v Korbielówie Malgorzata Wrona mi několikrát říkala, že by si přála víc takových hostů jako jsme my. Nikdo si na nic neztěžoval a ani nebylo na co. Ubytování bylo dobré a jídlo skvělé. Jenom byl trošku problém, že tam mají "suchý zákon", ale to se nám aspoň na nedělní večer podařilo napravit. Pivo, víno i źubrovka se vypili a zůstala jenom troška vodky, to nebyl problém ekologicky zlikvidovat (do žaludku). Pak už jsem potřeboval vysadit (ne z autobusu) a přestože jsem měl obavy aby se někdo neztratil, tak jsem to nakonec byl já, který v Bielsko-Biale zabloudil, tak se ještě jednou omlouvám. Chtěl bych poděkovat všem účastníkům zájezdu za ohleduplnost a pospolitost a chtěl bych politovat ty, kteří se z různých důvodů nebo "důvodů" odhlásili. A na závěr pozdrav a přání od Malgorzaty: Trzymajtie sje zdrowo.

Album fotek>>>


Znojemsko na kole

Milí přátelé, dostal jsem nelehký úkol - napsat pár řádek o našem putování znojemským krajem. No budiž.
Naše již tradiční květnová cyklistická akce byla několikrát díky korona viru zrušena, aby se nakonec uskutečnila 4.6. – 7.6. 2020. Vrátili jsme se po mnoha letech opět do kraje znojemského a řeky Dyje. I když předpověď počasí nevěstila nic dobrého, přesto všech dvacet dva přihlášených osob se sjelo ve čtvrtek do Štítar u paní Veselé v penzionu Royal Garden. Obsadili jsme celý dům, a tak mohli plně využívat krásné zahrady s bazénem.
Skupina, která dojela již ve čtvrtek dopoledne, vyjela přes Šumnou, Vlkovský rybník podél Plenkovického potoka, kde jsme si užili terénní vložku s několika brody, dojeli do Hlubokých Mašůvek neboli moravské Lurdy. Cestou zpět jsme se několikrát ztratili, nebo rozdělili, abychom se všichni sešli ve Štítarech v místní hospůdce, kde byla večeře. Všechny cesty sice vedou do Říma, ale kolem hospůdek.
V pátek dopoledne pršelo, tak jsme jeli do Boskovštejna, kde je muzeum jízdních kol. Je to světový unikát, kde v místním zámečku jsou shromážděny snad všechna kola, co kdy po cestách jezdila. Expozice mapuje vývoj kol od roku 1817 do dnešní doby. Odpoledne již nepršelo, a tak jsme mohli vyjet na plánovanou cestu kolem Vranovské přehrady.  Přes Vranov, Cornštejn k soutoku Želetavy s Dyjí a dále podél Želetavy, kde bylo na krátkém toku řeky čtrnáct mlýnů a pil. Pro málo času jsme minuli hrad Bítov, avšak neminuli hospůdku ve Štítarech.
V sobotu, abychom se cestou nepoztráceli, vyjeli jsme na Znojmo ve čtyřech skupinách. Přes Lukov, Mašovické nivky, kde žijí ve volné přírodě divocí koně. Z vyhlídky Králův stolec zhlídli levou stranu znojemského údolí, abychom odpoledne ze Sealsfiedovi vyhlídky viděli pravou stranu údolí. Ze Znojma přes Kraví horu, Havránky a Šobés, který nelze minout. U stánku pár decinek dobrého vína, to aby se nám lehčeji šlapalo do toho krpálu. Ještě jedna vyhlídka na Železné schody -památku to na železnou oponu. Závěr a hodnocení pěkného dne - zase naše hospůdka ve Štítarech.
Večery v zahradě na břehu bazénu byly zpestřeny dvěma muzikanty. Ivan Kydal a Jenda Polášek, který oslavil vstup do světa moudrých.
Co více si můžeme přát, dobrý kraj, dobrá parta, dobré pití. Hodnocení nechť si udělá každý sám.

Album fotek>>>


Boží Dar

29. ledna nás přivítal Boží Dar čerstvou sněhovou nadílkou. Nelenili jsme a hned po ubytování v penzionu Erika vyrazili na lyže. Následující den jsme otestovali tratě na Jahodové louce a pokračovali přes rašeliniště na Myslivny. Někteří dali přednost Klínovci. V noci nás probudil déšť, který se postaral o úklid sněhu. V následujících dnech jsme navštívili pamětihodnosti Jáchymova, Ostrovu nad Ohří, Kadaně a prohlídli si důl na Měděnci. Pěšky jsme se podívali na Rýžovnu, podél Blatenského příkopu, na Fichtelberg a Klínovec.  Ke konci pobytu napadl čerství sníh, a tak jsme si mohli opět užívat lyžování v okolí Božího Daru.

Album fotek>>>


Mazurská jezera

Tak letos jsme navštívili naše severní sousedy a prohlédli jsme si Mazurská jezera v Polsku. Autobus s cyklovlekem nás dovezl do kempu Elixír, poblíž města Gižycka. Tady jsme měli základnu po celou dobu pobytu, takže odpadlo balení a stavění stanů. S kempem jsme byli velice spokojeni, přestože byl o něco dražší. Sociální zařízení bylo pěkné a čistota na jedničku. Také vstřícnost personálu byla vynikající. Vyjížděli jsme přímo z kempu na kole, nebo nás autobus odvezl na vzdálenější lokality. Jednou jsme využili místní lodní linku do Mikolajek a odtud jsme se vraceli na kolách. Toto byla dobrá volba, protože jsme z vodní hladiny teprve poznali rozlehlost vodní soustavy jezer, propojených vodními kanály. Hlavní skupina, čítající kolem 15 účastníku, projela úspěšně naplánované cíle. Kromně přírodních zajimavostí, byly k vidění i historické památky a také stavby z druhé světové války. Další skupinu tvořili rodiče s dětmi. Ostatní účastníci se rozdělili do menších skupin. Kladně musím hodnotit i jídlo, které bylo výborné zejména v taverně u Farija v Rucianě Nidě. Osvěžující bylo i koupání a teplota vody nás všechny příjemně překvapila. Večerní pohodové posezení při vínečku nám zpestřil táborák s opékáním špekáčků. Chyběla jen kytara, kterou nahradilo bzučení komárů, což byla jediná záporná věc na této akci.

Album fotek>>>


Norskem až na Lofoty

Sice až napotřetí, ale přece jen, se podařilo uskutečnit zájezd do Norska. Tento zájezd je v dějinách klubu asi nejnáročnější vůbec. Je potřeba skloubit dlouhou cestu autobusem, trajekty i severské počasí. Ukázalo se, že přejezdy nebyly tak obtížné, snad proto, že každý byl na dlouhou cestu připraven. Nejdelší přejezdy jsme absolvovali v noci. Cestu na Lofoty dělily atraktivní zastávky. První byly křídové útesy v Dánsku na ostrově Món. Následovala prohlídka Osla, túra v parku Rondane a již tu byl trajekt na Lofoty. Dlouhá cesta stála zato. Lofoty jsou překrásná oblast Norska. Vysoké skalní štíty, které se zdvíhají od moře, umocněné severskou polohou působí opravdu velkolepě, přestože nevynikají velkou nadmořskou výškou. Zde absolvujeme třídenní trek, případně ti co chodí nalehko, jdou jednodenní výlety. Následují prohlídky rybářských městeček A, Hamnoya a Nusfjord. Malebné mista s rybářskými loděmi, sušírnami ryb, výhledy na fjordy se skálami a obchůdky se suvenýry. Při cestě do Narviku se ještě projdeme skalnatým pobřežím s výhledy na moře. Z Narviku pokračujeme přes polární kruh do parku Rago. Opět krásná celodenní túra po skalnatém náhorním platu s jezery a vodopády připomínající aljašskou krajinu. Zastávka v Trondheimu, bývalém hlavním městě Norska s katedrálou, pevností a dalšími zajimavostmi zpestřila další cestu. Ta končí snad nejznámějším místem Norska - Trolí stěnou a Trolími schody. Pohled shora do Trolí stěny působí monumentálně. Tato stěna, místy převislá, je rájem horolezců. Škoda, že další přejezd absolvujeme v dešti a známý Geiranger fjord vidíme jen za clonou deště. Také plavba po tomto fjordu nemá cenu. Zato jezero Gjende nás odměnilo slunečným počasím. Přechod po hřebeni Besseggen si užíváme. Výhledy na jezero, okolní štíty a ledovce zatraktivní lezecká pasáž v pěkné skále. Sestup do kempu, ranní odjezd směr Ystadt, trajekt do Polska a cesta přes Německo zpět domů. Byl to překrásný zájezd plný dojmů a zážitků, na který se bude pěkně vzpomínat.

Album fotek>>>


Provence

V roce 2013 jsme poprve zařadili do kalendáře akcí cyklistický zájezd. Do francouzké Provence se organizování ujala Lenka Velísková, která tuto oblast v minulosti navštívila. Zájezd byl rozdělen do tří částí. Oblast Verdon, oblast kolem Aptu a přímořské Calanques. Oblast kolem kaňonu Verdon, mimochodem podle názorů účastníků nejen nejznámější, ale i nejkrásnější, jsme projeli nejprve po vyhlídkové silnici a kochali se nádhernými pohledy seshora. Další den nás čekala pěší túra kaňonem po stezce Sentier Martel. Stezka vedená nad řekou Verdon prochází místy vysekanými tunely a končící výstupem na parkoviště Chalet de la Maline. Volnější den u jezera Lac de st. Croix jseme využili k vyjížďce do městečka Moustiers a na náhorní rovinu nad jezero, kde jsme viděli nejkrásnější levandulové pole za celý zájezd. Odpoledne opět kaňon Verdon, tentokrát z ústí řeky Verdon kde jsme se dostali na lodích. Další část patřila oblasti kolem městečka Apt a známému Avignonu. V této oblasti leží taky známá lezecká oblast Buoux. Tady jsme poznali malebné provensálské vesničky jako Castellet, Saigon, Bonieux, rozházené po vrcholcích i v údolí. Zajímavá byla taky trasa přes Roussillon - okrové pyramidy, Gordes - trhy s místními produkty, Fontaine de Vaucluse - s malebnou promenádou. Cyklistickou lahůdkou byl výjezd na vrchol Mnot Ventoux s převýšením 1400m a délkou 26km. Tento vrchol je jeden z nejtěžších výjezdů Tour de France. Z jeho vrcholu, připomínající měsíční krajinu, je pěkný rozhled do všech stran. Tady všude na nás dýchala atmosféra blížícího se závodu. Některé účastníky nelákal dlouhý výjezd na vrchol Ventouxu a dali přednost soutězce Nesque. Další den následoval přejezd do městečka Cassis nedaleko Marseille. Při přejezdu patřila zastávka městečku Aix-en-Provence - města fontán. Bohužel na plánovaný akvadukt Roquefavour se autobusem nedalo dostat. Městečko Cassis leží v srdci známé oblasti Calanques. Tyto přímořské útvary bylo možné poznat hned další den. Z horské silnici Route des Cretes z Cassis do La Ciotat. Po zdolání krutého stoupání nás čeká náhorní rovina. Odměnou nám jsou pohledy na mořskou hladinu a útesy kolem pobřeží. La Calanque de figueroles nás čekají po sjezdu do La Ciotat. Poslední den před odjezdem podnikáme ještě plavbu lodí kolem útesů směrem k Marseille. Koupání v moři, naložit kola a odjezd k domovu. Adieu krásná Provence.

Album fotek>>>


Rumunsko

Přestože odjezd autobusu ze Zlína se o něco opozdil, dobré rumunské silnice nás rychle přibližují k cíli. U chaty Gura Zlata jsme v 8 hodin i přesto, že jsme si na hranicích posunuli hodinky, podle rumunského času, o hodinu dopředu. Tady zjišťujeme radostnou zprávu - dá se dojet až na hráz přehrady Gura Apei. To nám ušetřilo nepříjemné šlapání po asfaltu. Od přehrady začíná trasa do pohoří Godeanu. Cesta byla opravdu dobrodružná. Brodění přes řeku, neznatelný chodník, který místy zcela mizel v korytě řečiště. Odměnou bylo tábořiště na krásné louce u řeky. Idyla končí následující ráno. Dozvídáme se, že jedna z účastnic má břišní problémy a nemůže pokračovat. Začíná záchranná akce. Po marném hledání telefoního signálu na hřebenu Godeanu nezbývá než se vrátit k přehradě a odtud zavolat rumunskou horskou službu Salvamonte. Večer dorazilo pět rozzuřených chlapů a neúprostně trvali na odchodu včech účastníku s nimi. Představa nočního pochodu s nosítkama byla dost děsivá. O půl třetí ráno, kdy jsme uléhali u přehrady v opuštěné maringotce, jsem si oddechl, že všechno dopadlo dobře a nikomu se nic nestalo. Ráno začíná kombinován,í jak upravit program. Rozhoduji se vypustit skupinu Caliman, přesunout se k jezeru Bukura a odtud projít centrální část Retezatu. Další den nastupujeme od Gura Apei příkrým stoupáním k jezeru Zanoga. U tohoto krásného jezera rozbalujeme stany na noc. Potkáváme tu taky jednoho ze záchranářů, tentokrát už příjemně naladěného. Probírá s námi možné trasy a ukazuje na mapě přísně uzavřenou rezervaci, kde je vstup zakázán. Po probuzení nijak nespěcháme. Čeká nás pouze přesun k Bukuře, což jsou nějaké 4 hodiny chůze. Využíváme času a odbočujeme ještě na vrchol Judele. Následující den projdeme polehku okruh na nejvyšší horu Peleagu a odtud ještě odskočíme na sousední Papuchu. Po návratu ke stanům okoušíme jediný dešť na tomto zájezdě. Ráno balíme a posunujeme se přes hřeben Bukury a Retezatu blíž k autobusu. Noc trávíme u Cabany Pietrele. Tady sice vaří, ale výběr není nijak bohatý. Míst pro stany je poskromnu a musí se dost hledat, přesto nakonec všechny stany stojí. Na poslední den zbývá jen přechod přes hřeben do vedlejšího údolí, kde ve středisku Alpin Rausor nás čeká autobus. Po umytí a přeslečení utrácíme rumunské Lei v hotelu za opožděný oběd. Tady nás čeká taky po operaci břicha už vysmátá Monika. S kompletním osazenstvem odjíždíme kolem třetí hodiny k domovu. Poslední komplikace čekají na hranicích. Ucpané maďarské hranice přejíždíme díky zprávě z nemocnice o převozu pacienta o dobré 2 hodiny dříve než ostatní. Přesto, že tak hektický zájezd jsem ještě neorganizoval, oddychuji si, že nakonec všechno dopadlo dobře. Trochu jsem byl zklamaný superlativy ověnčeným Retezatem. Žádná pevná skála, hromady kamení a dost civilizace. Přesto stojí za to, tento kout Rumunska vidět. Shodujeme se taky v tom, že i přes velký pokrok, který Rumunsko udělalo, pořád je to v sousedním Bulharsku o něco lepší.

Album fotek>>>


Zobrazit starší akce klubu