Z minulých akcí

PEV Zlín

Ramsau 2026

V sobotu 21. února se postupně sjelo 16 vyznavačů zimních sportů ve Vorbergu. Předpověď počasí nevypadala příliš povzbudivě. Cestou jsme jeli deštěm, ale už za Schladmingem se změnil ve sněžení. Zatažená obloha a občasné přeháňky nás provázely do úterý, kdy sněžilo velmi vydatně. Ve středu nás přivítalo sluníčko a přes den příjemné teplo. Projeli jsme se po sluneční stopě, okolím Kulmu, kolem Kumlbergu, nevynechali jsme ani Rösteralm. Spousta hospůdek nabízela občerstvení v zahrádkách, kde bylo na sluníčku příjemné posezení. Stopy byly perfektně udržované, také značení tras je velmi přehledné, k dispozici byly na penzionu mapky s vyznačením všech tras a případných směrů. Skvělé lyžování dokreslovaly výhledy na hřeben Dachsteinu i Schladmingských Alp. Není divu, že se všichni vyslovili pro příští rok opět pro lyžování v Ramsau.

Silvestr 2025

U přístřešku ve Chvalčově – lesní školka se nás sešlo v poslední den roku dvanáct nadšených turistů a jeden pejsek. Přehodnotili jsme naplánovanou trasu a vyrazili rovnou po červené značce k Hostýnu. Sníh příjemně křupal pod nohama, celá příroda se oděla do bílé. Na Hostýnu probíhala v bazilice mše, takže jsme raději navštívili sousední restauraci, než se zaplní po mši. Po krátkém posilnění jsme se prošli k rozhledně a kolem křížové cesty. Jíním obalené stromy a keře dodávali krajině kouzelnou vánoční atmosféru. Část skupiny, která přijela autobusem, se rozhodla pokračovat přes Skalný, Kyčerku na Tesák. Zdolali 12,8 km s převýšením 602 m. Ostatní se vraceli přes modrou a žlutou značku k autům. O co byla tato trasa kratší (8,6 km), o to byla horší. Led pokrytý sněhem byl jako stvořený pro pády. Kdo opatrně nešel při kraji lesa, padal jako zralé hrušky. A že jich bylo! Ve zdraví jsme všichni doputovali k parkovišti a završili tak zdárně turistický rok 2025.

Týden zdraví - vycházka kolem Provodova 2025

Nedělní ráno 12.října nás přivítalo u přístřešku na parkovišti poblíž autobusové zastávky Provodov - Maleniska podmračenou oblohou. Vykročili jsme z parkoviště u přístřešku přes silnici na pěšinu vedoucí přes Ludkovický potok. Lávka nevypadala příliš důvěryhodně, takže většina účastníků volila raději přechod přes kameny v potoce, aby mohli pokračovat na Čertův kámen a zříceninu hradu Rýsov, dále pak přes vyhlídkové místo po naučné stezce Pod Starým Světlovem. Pokochali jsme se pěknými výhledy na rozcestí pod Klenčovem a pokračovali na Paseky, kde jsme se napojili na cyklo č. 5069, odbočili jsme na neznačenou cestu za zastávkou Provodov – Zabačky a prošli pod kopcem Hvězdák (657m) na Komonec. Po krátké přestávce a prozkoumání lesního baru jsme pokračovali přes Babu po NS Pod Starým Světlovem na zříceninu hradu Starý Světlov a přes Malenisko do Hospody Na Maleniskách, kde byl zajištěný guláš pro účastníky akce. Po posilnění pak k místu startu odkud jsme se postupně rozjeli do svých domovů. Předpověď počasí na neděli 12. října byla velmi příznivá, což kladně ovlivnilo počet účastníků. Sešla se docela velká skupina turistů včetně těch nejmladších. Také příroda, která se začala halit do pestrých podzimních barev, byla všem odměnou kromě skutečnosti, že každý udělal něco pro své zdraví. Naše poděkování patří Magistrátu města Zlína, za jehož podpory se akce konala.

Vysoké Tatry z Vrbova 2025

Pro rok 2025 jsme vybrali návštěvu Vysokých Tater. V penzionu Mária ve Vrbově jsme obsadili 50 míst. Tento penzion se ukázal jako skvělá volba. Prostorné pokoje, velký výběr jídel na švédském stole, který byl neustále doplňován a příjemný a vstřícný personál, který se přizpůsobil našim požadavkům. Bonusem byly termály vzdálené jen asi 200m od penzionu. Cesta proběhla bez kolon a na Štrbském plese jsme byli dost brzy, abychom v klidu absolvovali túru na Popradské pleso. Začátek trasy byl ještě za podmračeného počasí s mrholením, ale počasí se vylepšovalo a po cestě k Popradskému plesu už z mraků vykukovalo i sluníčko. Další den na trase ke Slavkovskému vrcholu už byly krásné rozhledy na okolní štíty a Nízké Tatry. Vrchol Slavkovského byl sice v mracích, ale přesto se některým podařilo stihnout i průrvy s výhledy přímo z vrcholu. Další den byla asi nejkrásnější túra ze Štrbského plesa k vodopádu Skok do Furkotského sedla a Furkotskou dolinou zpět na Štrbské pleso. Stihlo se i posezení na Solisku a někteří jízdu dole lanovkou a další seběhli po sjezdovce s výhledy na Štrbské pleso. Výstup na Kriváň z Bielého potoka, za nejpěknějšího počasí, od Kriváňského žlabu na vrchol, kazila spousta lidí. Pamětníkům to připomínalo socialistický výstup na Rysy. Někteří proto dali přednost sestupu na Tri studničky a do Podbánského. Na zpáteční cestě jsme zavítali do Vlkolince, který je lidovou architekturou součástí UNESCO. Naučný chodník, kde do poloviny nebyly ani značky ani žádné tabule, byl trochu dobrodružný. V druhé polovině nás ale odměnil výhledy na okolní kopce i dřevěné stavby. Ve Vlkolinci jsme zájezd zakončili v kolibě u slovenských specialit. Z reakcí zúčastněných můžeme tento zájezd zařadit mezi vydařené.

Toskánsko na kole 2025

Jako každý rok, tak i tentokrát jsme se vypravili na kolo s CK Alpina. Vybrali jsme oblast v Itálii a to krásné a malebné Toskánsko. Autobusového zájezdu se zúčastnilo 40 zájemců a zlínská skupina čítala 12 lidí. Kromě středověkých městeček a vesnic jsme projeli vinohrady s dozrávající úrodou, ochutnali výborné italské víno v místních vinařstvích. Z hradu Castello di Brolio byly vidět rozsáhlé vinice místního vinařství v plné krase i s vinobraním, které v tuto dobu tady probíhalo. Dvakrát jsme zavítali i k Ligurskému moři, kde jsme jízdu na kole zpestřili koupáním. Další krátké koupání jsme zažili v řece Elsa s vodopády bělostné vody a termální prameny na uvolnění v Bagni San Filipo připomínající turecké Pomukale. Někteří z nás si pěšky prošli perlu Toskánska, Florencii, překypující uměleckými skvosty. Ubytování v kempu poblíž Sieny umožnilo náhštěvu tohoto starobylého města jak ve dne, tak i večer. Spokojeni jsme byli i se stravou připravovanou v polní kuchyni. Večery příjemně strávené při lahvince vína nebo sklence pivečka s povídáním byly spokojeným zakončením dne. K dispozici nám byl autobus, takže jsme nemuseli vyjíždět na kole jen z kemu, ale mohli jsme si prohlédnout i vzdálenější části od Sieny. Jako bonus byl bazén v kempu, výborní průvodci a řidiči.

Železné hory 2025

V termínu 4. – 7. 5. 2025 zorganizoval Jirka Kalivoda cykloakci v Železných horách. V neděli 4. května jsme vyrazili z parkoviště u Žďáru nad Sázavou přes Sázavu, kolem sochy Mamuta pod Rozštípenou skálou ke Šlakhamru, po bývalé železniční trati do Přibyslavi. Po krátkém posezení v cukrárně jsme pokračovali přes Havlíčkovu Borovou, Josefínu, Radostín a k Velkému Dářku. Odtud pak zpět na parkoviště u Žďáru nad Sázavou. Popojeli jsme auty do Vestce na penzion Slávka, kde jsme měli zajištěno ubytování. Jelikož nás bylo 28, rozdělili jsme se na více menších skupin. Následující den, který byl nejchladnější, jsme se vydali přes vrch Javorka na okružní kolem přehrady Seč, přičemž jsme si prohlídli zříceninu hradu Oheb. Překonávání mústku přes Chrudimku vyžadovalo společné úsilí všech zúčastněných. V úterý už se ukázalo i sluníčko a přece jen bylo i tepleji. Zrána jsme si prohlídli zříceninu hradu Lichnice a pokračovali do Heřmanova Městce s pěkným zámeckým parkem. Přes vápencový lom v Prachovicích jsme pokračovali malebným Hedvičiným údolím a Hedvikov na penzion. Ve středu se většina rozjela k domovům, jen několik z nás se vydalo do Ronova nad Doubravou, odtud pak kolem říčky Doubravy na zámek ve Žlebech. Poděkování nás všech patří Jirkovi, za zorganizování celé akce. Těšíme se na příští rok, jakou zajímavou oblast nám opět přichystá.

Chladná studna 2025

V sobotu 26. 4. 2025 nás probudila blankytně modrá obloha, což slibovalo pěkný den. Od 14. hodiny odpolední se postupně začali trousit členové Spolku PEV Zlín a jejich přátelé. Někteří vyrazili pěšky, jiní na kole. Dokonce nebylo v lese ani tak mokro po předchozích deštích, jak jsme se obávali. Opékání špekáčků probíhalo v družném hovoru a radosti ze skutečnosti, že jsme se opět setkali s přáteli, s nimiž jsme prožili nejednu pěknou chvíli na našich akcích. Řešili jsme také akce budoucí, hlavně tu nejbližší – Železné hory. Před 16. hodinou odpolední se začínalo chladit, a tak jsme se postupně rozešli do svých domovů.

Ramsau 2025

V neděli 16. února se postupně sjelo 22 vyznavačů zimních sportů ve Vorbergu. Počasí nám letos přálo, nádherný prašan a ani sluníčko nezůstávalo stále pod mrakem. Projeli jsme se po sluneční stopě, okolím Kulmu, kolem Kulbergu, nevynechali jsme ani Halseralm a řadu miklíků u Vorbergu. Spousta hospůdek nabízela občerstvení v zahrádkách, kde bylo na sluníčku příjemné posezení. Stopy byly perfektně udržované, také značení tras je velmi přehledné, k dispozici byly na penzionu mapky s vyznačením všech tras a případných směrů. Skvělé lyžování dokreslovaly výhledy na hřeben Dachsteinu i Schladmingských Alp. Není divu, že se všichni vyslovili pro příští rok opět pro lyžování v Ramsau.

Silvestr na Javořině 2024

Vzhledem k tomu, že byla příznivá předpověď počasí na Silvestra, rozhodli jsme se zdolat nejvyšší horu Bílých Karpat Velkou Javořinu. Zde se každoročně poslední den v roce koná setkání Čechů a Slováků. Od Kamenné Boudy jsme vyšli po červené značce k vrcholu Velké Javořiny (970m). Z vrcholu se nám naskytly výhledy na chomáče mlh v údolích, z nichž vyčnívaly vrcholky hor. Sluníčko hřálo, nefoukal vítr, a tak jsme se rozhodli setrvat až do zapálení vatry. Po jejím zapálení jsme si zazpívali všichni společně s hudebníky z Nivnice a Boršic obě národní hymny, spoustu moravských a slovenských písniček. Zpět jsme se vydali po modré značce a dále pak po cyklo až ke Kamenné Boudě. Odnášeli jsme se spoustu pěkných dojmů na poslední den roku 2024.

Týden zdraví – Hostýn 2024

Nedělní ráno 13. 10. nás na parkovišti u přístřešku Chvalčov přivítalo pošmournou oblohou. Vykročili jsme po červené turistické značce a hned po několika metrech jsme zjistili, že nedávná velká voda vzala Zdeniččinu lávku přes potok. Nezbylo než najít brod a přeskákat po kamenech na druhou stranu. Od rozcestí Kozlůvky jsme pokračovali na zříceninu hradu Obřany. Stejnou cestou jsme se vrátili na červenou tur. značku a pokračovali na Klapinov. Cestou někteří všímaví jedinci sbírali praváčky. Od Klapinova po naučné stezce přes Skalný až na Hostýn. Jelikož se blížil déšť, obešli jsme křížovou cestu, nahlídli do baziliky a uchýlili se do restaurace Penzion Ovčárna. Při svíčkách jsme při řádných porcích přečkali dešťovou přeháňku a vydali se zpět po červené. Od rozcestí Císařská cesta po žluté tur. značce zpět na parkoviště. Předpověď počasí na neděli 13. října byla velmi nepříznivá. Slibovala déšť a silný vítr. Teprve v neděli ráno zmírnili výstrahu před silným větrem pro zlínský kraj. Také déšť nás stihl až na části zpáteční cesty z Hostýnu. Nepříznivé počasí ovlivnilo počet účastníků. Sešlo se nás jen dvacet pět. Obávala jsem se však, že nepřijde nikdo. Přece jen odvážní turisté, kteří se nezaleknou pár kapek deště, ještě nevymřeli.

Slovenský ráj 2024

První túra ve středu 25. září vedla po modré značce z Podhorie přes Cibulník (633m) na hrad Lietava a odtud k autobusu na parkoviště ve Lieatve Majer. Dále jsme pak pokračovali až k ubytování v Hrabušicích na penzionu Antol. Ve čtvrtek jsme se vydali z penzionu po zelené značce na Hrdlo Hornádu, Kláštorisko chata. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ti kteří se rozhodli pro feratu pokračovali přes Velký Kysel povnně s úvazky. Pro některé to byla prmiéra. Ostatní se vydali přes Malý Kysel. Všichni se vraceli od Suché Belé záver Glackou cestou zpět k penzionu. V pátek nás zavezl autobus na parkoviště Smižany Maša a odtud kolem Hornádu do Čingova, na Tomášovský výhled, po zelené Pod Tomášovský výhled, naučným chodníkem Prielom Hornádu k Letanovskému mlynu a dále po modré k Hrdlu Hornádu a na penzion. Na sobotu nebyla příliš příznivá předpověď počasí. Menší skupina se vypravila do Suché Belé, kterou stihli ještě projít bez deště. Ostatní zvolili variantu termálů ve Vrbově a krátkou prohlídku Kežmarku. Uvítal nás pěkně opravený kežmarský hrad, ale i ve městě samém byly starší budovy pěkně opraveny. V neděli jsme navštívili Spišský hrad - svou rozlohou nejrozsáhlejší zříceninou ve střední Evropě. Zpáteční cestu jsme volili přes Dolný Kubín vzhledem k problematickému průjezdu kolem Strečna. Počasí se nakonec neukázalo tak tragické, jak hlásaly předpovědi, a tak všech 48 zúčastněných bylo spokojeno. Smůla potkala tentokrát jen Janu, která si zlomila ruku při cestě z domu na nádraží ve Zlíně.

Česká Kanada 2024

Česká Kanada je oblast na pomezí jižních Čech a západní Moravy a tam mezi Novou Bystřicí, Slavonicemi a Jindřichovým Hradcem je malinkatá víska co Hůrky se jmenuje, a to byl středobod pro naše cyklo toulání.
Ve středu 8.května jsme se všichni přátelé i přátelé přátel sjeli v pěkném penzionu Na Návsi, bývalém hostinci, který se nám stal na pět dní domovem.
Po příjezdu a ubytování jsme v hojném počtu vyrazili na první Slavonickou rundu a jako již tradičně se po pár kilometrech poztráceli, což se nejednou opakovalo. Naše další dny vždy směřovaly do jedné světové strany od naší vísky. Za pěkného počasí a v dobré společnosti jsme projeli, někde protlačili, velkou část této pěkné krajiny, plné lesů, rybníků a skalních útvarů. Abychom také poznali jak se mají v Rakousku, dvakrát jsme projeli jejich krajem. U nejseveršího bodu Rakouska jsme bez povolení překročili hranici a po pár km se vrátili u Staňkovského rybníka Amerikou zpět domů.
Když se vrátím ve vzpomínkách do této liduprázdné krajiny České Kanady, tak si dovoluji tuto cyklo turistickou akci pojmenovat za velmi zdařilou. Jen autor této akce se tam musí vrátit, neb pro starost o vás, co jste tam byli, já tam nebyl. Dovoluji si ocitovat jak popsal tuto romantickou krajinu J.A.Trpák již v roce 1928 „Přehlížíte nejromantičtější koutek české země, vlnící se terén do kopců a tmavých lesních porostů. Díváte se na nesčetné hladiny nejen velkých rybníků, ale hotových jezer, orámovaných hustými lesy. A kamkoliv pohlédnete, všude se lesknou rybníky, široké potoky, točí se řeky, lesnaté kopce řadící se za sebou v nekončící krajině“
Tak to je vše. Zdraví Vás a s pozdravem Naposledy Kalíšek

Ramsau 2024

Po zkušenostech z minulého roku, kdy byly problémy jak s ubytováním, tak také se sněhem, jsme se rozhodli vyzkoušet lyžování v Rakousku. Volba padla na Ramsau ve Štýrsku, kde avizují 157 km běžeckých stop. Dva dny před naším příjezdem napadlo 40 cm nového sněhu, takže jsme od neděle do středy brázdili upravené stopy v oblasti Ramsau. Ve čtvrtek jsme pak popojeli do 15 km vzdáleného Filzmoos, kde jsme kabinkovou lanovkou vyjeli do výšky 1 600m. Za pěkného slunečného počasí jsme si užívali jak pěknou stopu Rossbrand, tak také výhledů na Dachstein i Schlagmind Tauern na druhé straně hřebene. Úspěšně jsme zdolali nejvyšší bod stopy Rossbrand 1770m. Na páteční odpoledne byl hlášen déšť, takže jsme raději vyrazili pěšky na vycházku do míst v okolí Ramsau, kde nevedly stopy. Sobotní ráno nás přivítalo sluníčko, a proto jsme opět zopakovali stopu ve Filzmoos. Po dešti byla velká hloubková ostrost, takže výhledy byly zase o něco pěknější než ve čtvrtek. Kdo neměl lyže se stoupacím pásem (mohérové, skinové) případně nanogrip, bojoval s mazáním: ve stínu přemrzlý sníh, na sluníčku měkký. V Česku bychom si takové lyžování neužili, proto příští rok opět zopakujeme rakouské Ramsau.

Vycházka okolím Buchlova 2023

15. 10. 2023 jsme pořádali v rámci akce Týden zdraví za podpory fondu Statutárního města Zlín vycházku okolím Buchlova. Nedělní ráno nás přivítalo poněkud nižší teplotou než bylo v předchozích dnech, ale sluníčko se na nás usmívalo po nočním deštíku. Po prezentaci jsme vyrazili po žluté turistické značce kolem Smraďavky k rozcestí Dlouhá řeka, kde jsme odbočili na naučnou stezku „Putování s Chřibem Chřibákem“ ke Karlově skále, dále pak k rozcestí pod Holým kopcem, kde jsme odbočili na červenou turistickou značku. Na rozcestí u hradu jsme se vydali po žluté turistické značce na Čertovo sedlo, kolem Barborky pak zpět k Buchlovu, kde bylo zajištěno občerstvení pro účastníky vycházky v Hospodě u Špalka. Mírné ceny, velké porce a chutné jídlo lze jen doporučit. Po vydatném občerstvení jsme postupně vyrazili zpět po žluté značce do Buchlovic. Užívali jsme si výhledů na Buchlov i na krajinu, která začínala hýřit barvami, vyhřívali jsme se na podzimním sluníčku. Podařilo se nám získat další příznivce pro pěší turistiku. Poděkování za pěkný den patří nejen organizátorům, ale také Městu Zlín, s jehož podporou se akce mohla uskutečnit.

Gorczanski Park Narodowy v Polsku 2023

Předpověď počasí slibovala pěkné babí léto, takže se dostavilo všech 49 účastníků zájezdu do Gorczanskeho Parku v Polsku. 28. 9. jsme vyrazili od Targoszowa na Leskowice a dále na Gróň Jana Pawla II. a zpět k místu startu. Autobus nás dovezl do lázeňského městečka Rabka-Zdroj, kde jsme byli ubytování v penzionu Ela. Následující den nás provázelo sluníčko a teplé počasí na Luboň Wieliki, po žluté kolem skal až k vyhlídce na Polazakowce a do Rabky-Zdroj. V sobotu nás přivítala zamračená obloha, takže jsme zvolili zkrácenou vycházku z Gronkowa na Kotelnicu. Otevřely se nám překrásné výhledy na hřebeny Tater. Po sjezdovce jsme sešli do termálů v Banii. Několika hodinová koupel všem prospěla a v neděli jsme pak opět mohli vyrazit na perličku celé akce – přechod přes Sokolici na Trzy Koruny s dechberoucími výhledy na meandry Dunajce. Také louky nad Czorsztyněm byly malebné. Večerní procházka parky v Rabce Zdroj vyvrcholila zpívajícím Vodním světem s barevnou produkcí vodotrysků. V pondělí jsme se projeli na lodi po Czorsztynském jezeře lemovaném dvěma hrady. Babí léto, kouzelná příroda, pěkné ubytování s pestrou a dobrou polopenzí přispěly k spokojenosti všech účastníků. Jedinou smutnou příhodou byl úraz v podobě zlomené nohy Sylvie.

Apuseni pěšky i na kole 2023

V srpnu se zúčastnilo 8 členů zlínské sekce zájezdu do rumunského pohoří Apuseni. Toto krasové pohoří, kde je i několik jeskyní, jsme projeli na kole. Zpestření poskytly dvě jeskyně, které jsme si prošli. První přejezd z vesničky Stâna de Vale se mohl klidně řadit svou obtížností do kategorie MTB. Po ubytování v překrásném prostředí kempu ve vesnici Padiş, kde jsme byli ubytovaní po celo dobu pobytu, se další dny trasy už přesunuly do mírnější obtížnosti. V tomto malém, ale pěkném pohoří jsme jízdu na kole kombinovali s pěšími okruhy k zajimavým místům, kde to na kole nebylo možné. V této oblasti bylo vidět, že na rozdíl od loňské Transilvánie, je tato oblast více zapomenutým koutem Rumunska. Na druhou stranu absence civilizačnído ruchu přidávala oblasti na atraktivitě tohoto rumunského koutu. Ubytování bylo v chatkách vybavených sprchami a s polopenzí v místní restauraci. Trasy vedly převážně kamenitými cestami, po lukách s pěknými výhledy i údolími podél potoků a řek. Přestože tento zájezd nepatři na vrchol toho, co jsme na Balkáně absolvovali, tak to byl zajimavý a vydařený zájezd a díky prostoupeným jeskyním jsme poznali zase něco nového.

Moravské Toskánsko 2023

Ahoj všichni, kdo jste se zůčastnil moji poslední květnové cykloturistické výpravy Moravským Toskánskem. Neb v nejlepším se má přestat, ale i ti, co jen tyto řádky budou číst. Pro hodnocení by tato věta stačila, ale pokusím se ji rozvinout. Třicátá cykloturistická výprava po vlastech českých a moravských byla připravena s nádechem exotiky v Moravském Toskánsku v kraji Slovácka do míst kolem Kyjova. Rozkošný a čarovný kraj, pln dobrého vína, dalekých výhledů, nasycen žlutí v jasu slunečním. Již tradiční květnová cyklistika proběhla od 4.5. do 8.5. 2023 a přijelo nás dvacetčtyři členů i nečlenů - přátel. Ubytování jsme měli zajištěné v pěkném penzionu Stařa na okraji Mistřína. Jaký to příhodný název k našemu složení a v penzionu Oříšek. Pro každý den byla předem nachystána jedna cesta krajinou Kyjovska. Ve čtvrtek po příjezdu jsme vyjeli na sever do Ždánického lesa a pod křídly Kamily projeli přes Bukovanský mlýn asi nejtežší z připravených cest. V pátek nás cesta zavedla na východ od našeho ubytování. Den započal projetím kelčanských vinných sklepů a přelíznutím místního Tramínu a tak další cesta přes Vracov byla o to veselejší. Přes váté písky jsme projeli kol Žižkova dubu a přes Ratíškovice po bývalé železnici do Milotic a domů. Jen pár lidem krajina tak učarovala, že skončili před Hodonínem. V sobotu jsme cestu směřovali na jih. Kolem Jarohněvského rybníka, kde je ptačí rezervace, projeli jsme moravskou saharou, přes rybníky do Mutěnic a Dubňanské búdy zpět do lůna našeho domácího vinného sklepu. Neděle, tento den nás zavál na západní část Slovácka do otevřené krajiny kolem Hovoran a Čejkovic. Z výše položených míst bylo možné přehlédnout od Karpat, Pálavy, Buchlova až po Hostýnské hory. Pondělí, sic krátká, ale velmi poučná vyjížďka. Nad obcí Kostelec nám pan Polášek domluvil vlastivědnou, zeměpisnou, botanickou a přírodopisnou přednášku. To byla hezká tečka za krásným pobytem na Slovácku. Ač předpověď na prodloužený víkend slibovala deštivo, našemu kraji se deštivo vyhnulo a slunce nás provázelo přes vinice, lesy a rybníky. Na závěr bych vám všem chtěl poděkovat, že jste se mnou po těch třicet let vydrželi všechny ty potoky, brody, schody, žebříky a jiné útrapy. Jsou v životě okamžiky na něž se nedá zapomenout a jsem rád, že pár těchto okamžiků jsem vám mohl při našich cestách nabídnout. Zdraví vás Kalíšek.

Šumava 2023

Letošní pobyt na Kvildě se zkomplikoval hned v počátku zrušením ubytování ve Ski Penzionu Kvilda pro 8 účastníků, kteří nalezli útočiště v Nových Hutích v penzionu Tetřívek. Dalších 12 osob se úspěšně zabydlilo v penzionu Faustin na Kvildě. Sněhové podmínky nebyly nijak vynikající. „Únor bílý, pole sílí,“ dnes už neplatí. Využívali jsme běžecké tratě z Modravy na Březník, okolí Černé hory. Jinak jsme pěšky navštívili Churáňov, vlčí výběh a Klostermannovu vyhlídku u Srní, Čeňkovu pilu, prošli se kolem Vydry. Setkání několika členů obou skupinek proběhlo ve vyhlášené pekárně na Kvildě. Ochlazení a nový sníh začal padat až v den našeho odjezdu, což nás přece jen zamrzelo. Na přírodu a její vrtochy jsme přece jen krátcí.

Malá Fatra, Tatry, Polsko a Chočské vrchy 2022

V soboru 24. září jsme vyjeli v počtu 41 osob k Šůtovu. Cílem naší cesty toho dne byl Šůtovský vodopád . Obešli jsme také Kraľovanské jezero, kde se koupalo několik otužilců. Dále jsme pokračovali na Kraľovanský meander a pokochali se výhledy na Váh. Ze Šůtova jsme odjeli na Habovku, kde bylo zajištěno ubytování v penzionu Monika. Následující den nás přivítal sluníčkem, a proto jsme vyrazili na túru z Chocholova na hřeben na Ostrysz a dále na Gubalowku a do Zakopaného. Naší pozornosti neušla rozsáhlá výstavba velmi pěkných dřevěnic ani rozlehlé tržiště s regionálními produkty na Gubalowce. Hojně jsme si užívali výhledů na zasněžené Roháče. Pondělní ráno nás přivítalo deštíkem. Ani předpověď nebyla příliš příznivá. Jeli jsme tedy do Chocholova do termálů. Ti, kteří nehodlali strávit v termálech celý den, vyrazili po třech hodinách louhování na túru přes Vyšné Diely, kolem rozhleden do Oravice. Škoda, že řada pěkných cest v lesích byla rozježděna čtyřkolkami. V úterý nás autobus odvezl do Oravice odkud jsme vyšli na Skorušinu, Mikulovku, Javorkovou a do Habovky. Někteří neodolali spoustě pěkných hříbků a podlehli houbařské vášni. Poslední den vyrazila skupinka z Jasenové na vrchol Choče, ostatní volili mírnější variantu a odbočili na Soliská, odkud se otevíral pěkný výhled do údolí a na skály. Všichni jsme se sešli ve Valaské Dubové, odkud jsme pokračovali autobusem k domovu. Nelze se nezmínit o pěkném ubytování i nadstandartní polopenzi poskytované Pilarčíkovými z penzionu Monika.

Cyklistika v Žimrovicích 2022

Pátého května jsme se setkali v Žimrovicích v Areálu Dobré Pohody. Po jedenácté hodině jsme za slunného počasí vyrazili na trasu přes Anino údolí, kolem bývalého břidlicového lomu do Jánských Koupelí. Velmi smutný byl pohled na totálně zdevastované bývalé Jánské lázně. Pět odvážlivců zvolilo trasu přes červenou značku. Dorazili do Jánských Koupelí za ostatními plni dojmů z přenášení kol a občas i nějaké ta odřeninka se našla. Společně jsme pokračovali kolem Kružberské přehrady přes Štáblovice do Žimrovic. Následující den nás přivítal podmračnou oblohou. Cestou na Včelí hrad občas i mrholilo. V Hradci nad Moravicí jsme si prohlídli kousek parku u Bílého zámku a pokračovali přes Panský mlýn do Opavy. Zpět pak přes zámecký park v Hradci nad Moravicí k Bezručově vyhlídce. Sobotní ráno nás přivítalo deštivou oblohou. Vyrazili jsme tedy pěšky do zámeckého parku v Hradci nad Moravicí, kolem Kajlovského rybníku na Kalvárii. Sluníčko se vyklubalo z mraků, a tak jsme odpoledne opět mohli vyrazit na kola přes Žabí údolí. V neděli pak jen krátký výlet přes Včelí hrad k Oboře Jelenice, která je bohužel uzavřena. Odtud k brodu přes Moravici. Našli se dva odvážlivci, kteří úspěšně otestovali brod. Ostatní dali přednost cyklostezce. Poznali jsme zase pěkný kousek naší vlasti. Kouzelná byla příroda se svou úžasnou jarní zelení a romantická zákoutí říčky Moravice.

Mazurská jezera 2017

Tak letos jsme navštívili naše severní sousedy a prohlédli jsme si Mazurská jezera v Polsku. Autobus s cyklovlekem nás dovezl do kempu Elixír, poblíž města Gižycka. Tady jsme měli základnu po celou dobu pobytu, takže odpadlo balení a stavění stanů. S kempem jsme byli velice spokojeni, přestože byl o něco dražší. Sociální zařízení bylo pěkné a čistota na jedničku. Také vstřícnost personálu byla vynikající. Vyjížděli jsme přímo z kempu na kole, nebo nás autobus odvezl na vzdálenější lokality. Jednou jsme využili místní lodní linku do Mikolajek a odtud jsme se vraceli na kolách. Toto byla dobrá volba, protože jsme z vodní hladiny teprve poznali rozlehlost vodní soustavy jezer, propojených vodními kanály. Hlavní skupina, čítající kolem 15 účastníku, projela úspěšně naplánované cíle. Kromně přírodních zajimavostí, byly k vidění i historické památky a také stavby z druhé světové války. Další skupinu tvořili rodiče s dětmi. Ostatní účastníci se rozdělili do menších skupin. Kladně musím hodnotit i jídlo, které bylo výborné zejména v taverně u Farija v Rucianě Nidě. Osvěžující bylo i koupání a teplota vody nás všechny příjemně překvapila. Večerní pohodové posezení při vínečku nám zpestřil táborák s opékáním špekáčků. Chyběla jen kytara, kterou nahradilo bzučení komárů, což byla jediná záporná věc na této akci.