Norsko
Cestování po Norsku přiblíží Milada Šmatlová
Otrokovice
Datum: 05. 07. 2002
Čas: 19 hod.
Délka: asi 1500 km
22. 6. 2005 ve 2 hod. ráno odjezd fiatem Dukato od Moravanského hřiště v sestavě : rodina Machova, manželé Nekorancovi, Lenka Bezručová, Marcela Urbancová, Jenda a já.
Směr: Brno, dálnice na Prahu, Teplice, hraniční přechod Moldava - SRN
SRN: směr Lipsko, Hamburg
Dánsko: směr Hirtshals - trajekt
Po cestě nezbytné zastávky na občerstvení, hygienu, protažení údů, nakrmení atd. Bloudění se nekonalo. - navigátoři fungovali bezvadně. Do Hirtshalsu jsme dorazili asi o půl desáté večer. Někteří se omočili v Severním moři, jiným stačila procházka v písečných dunách. Nocleh jsme sehnali špičkový - heboučký mech v lese nedaleko terminálu. Po širákem jsme spali jako dudci.
Hirtshals - Kristiansand
Kristiansand - parkoviště u chaty Preikestolhytta - jezero Tysdalsvatnet
D atum: 23. 06. 2005
Délka: 280 km
Za slunečného, ale chladného počasí jsme v 7 hod. ráno vypluli trajektem přes úžinu Skagerrak. Plavba trvala asi 4 h. Po přistání 3x M (Martin, Marcela a já) bloudili mezi 10 dekami a hledali 3. deku - palubu - kde bylo zaparkováno naše Ducato. Nakonec jsme opouštěli loď jako poslední východem pro pěší. Martin to schytal - my ne. Dále jsme pokračovali už po suché zemi jihozápadním pobřežím po silnici E 13 až do Lauvviku, kde jsme opět využili trajekt přes Hegsfjord do Oanes. Po E 13 dále směr Jøssang, kde je odbočka k Preikestolhyttě. Od parkoviště jsme v 18.15 h vyrazili pešo vyhlídkovou cestou s postupnými zastaveními ke skalní kazatelně Preikestolen. Terasa o rozměrech 25 x 25 m, ve výšce 600 m nad Lyse fjordem, je oblíbeným turistickým cílem, za dobré viditelnosti s úžasnou vyhlídkou na Lyse fjord a okolí. Celou trasu (tam a zpátky) jsme v příjemném podvečeru, bez doprovodu zástupů, zvládli za 3,5 h. Na parkovišti nás kromě Zdenka Nekorance přivítala mračna muchniček. Jejich nálety byly tak intenzivní, že jsme se dali na zbabělý útěk, přestože zde byl naplánovaný nocleh. Další bivak jsme objevili už za mírného deště asi ve 23 h na odpočívadle u jezera Tysdalsvatnet. Díky pověstným bílým nocím jsme uvařili a postavili stany ještě za světla.
Jezero Tysdalsvatnet - NP Hardangervidda
Datum: 24. 06. 2005
24. 6. - Sv. Jana: Vyrazili jsme za podmračeného nebe přes Årdal do Hjemelandu, kde nás čekal trajekt přes Jøsen fjord do Nesviku. A stále po č. 13 kolem fjordů Jøsen, Er, Tysse a Lovra do Sandu a pořád na sever směr Odda. Asi 18 km před Oddou jsme si prohlédli přímo ze silnice vodopád Låtefossen, který je obrovskými skalními bloky rozdělen do dvou částí a jehož vody padají z výšky 164 m. První setkání s trolly a dalšími norskými suvenýry. Z Oddy, kolem Sørfjordu a Eidfjordu do městečka stejného jména, které je vstupní bránou do NP Hardangervidda, už nebylo daleko do kempuGaren, místa dalšího noclehu, tentokrát v malebných chatkách (350 NOK za 4 osoby) mezi pokroucenými břízkami. Plánovaná tůra - Vivelid - Hedlo se pro nedostatek času neuskutečnila, ale za to nás autíčko povozilo po největší náhorní planině Evropy - Hardangeru. Marně jsme vyhlíželi některého z 20 tisíců divoce žijících sobů. Divoké kaskády v údolí Sysendalen byly náplastí za tušené krásy přírody, které ukryla mlha. Od chaty Dyranut (1240 m n. m.), jejíž provoz začíná až 1. 7., jsme se vydali ponurou krajinou směrem k chatě Kjeldebu. Sněhové pláně střídala tundrová mokřadla. Daleko jsme se nedostali, velká mlha a ztráta značky nás obrátily zpět.
Garen - výběžek Sogne fjordu
Datum: 25. 06. 2005
Nedaleko Garenu se nachází nejznámější norský vodopád Vøringfoss, jehož vody padají do obrovského skalního kotle z výšky 145 m. V kotli se vytváří vodní tříšť. Za slunečného počasí se nad kotlem klene překrásná duha. Obrovská energie je využívána pro výrobu elektřiny. Po prohlídce vodopádu jsme přejeli k Eidfjordu a odtud horskou kozí stezkou k Åsen caffé. Od parkoviště jsme prošli okruh podél řek Berdolo a Veig se spoustou vodopádů k chatě Vivelid a přes horský hřeben zpátky k autu. Počasí se umoudřilo a dopřálo nám kouzelné výhledy po náhorní planině. Brzdy vydržely náročný sestup do kaňonu a mohli jsme pokračovat přes Voss do Flåmu. Těšili jsme se na pověstnou Flåmsbanu - vyhlídkovou jízdu vláčkem. Ale cena za 20 km trasu z toho 6 km v tunelech je neúměrná (250 NOK) nabízeným prožitkům. Krajina kolem Aurlandsfjordu je kouzelná. Pohledy na vodopády padající ze skalních stěn prudce klesajících do fjordu střídají dlouhé tunely a typická norská přímořská zástavba. Z Aurlandu do Lærdalu vede kromě drahého tunelu i horská silnice. Serpentýnami jsme se vyšplhali nad Aurlandsfjord. Vyhlídky překonaly i Flåmsbanu. Z letně jarního počasí jsme se vyhoupli do zimního předjaří. Metrové sněhové bariéry po obou stranách silnice svědčily, že zima těžko vyklízí pozice. Z Lærdalu nás čekali dva trajekty z Fodnes do Mannhelleru (Sogne fjord) a u Sogndalsfjøra. Přespali jsme u rybářské chaty na břehu nejvýchodnějšího výběžku Sogne fjordu.
Sogne fjord - NP Jotunheimen
Datum: 26. 06. 2005
Počasí po ránu nic moc. Mlha a drobné mrholení. Silnice č. 55, která kopíruje severní hranici národního parku Jotunheimen, mezi obcí Turtagro a Jotunheimen Fjellstue vede rekreační oblastí ve výšce kolem 1200 m a za optimálních podmínek nabízí výhledy na horské hřebeny a vzdálený ledovec Jostedalsbreen. Nám nabídla pohled na běžkaře prohánějící se v zasněžené stopě. U památníku norské nezávislosti Vilhelma Rasmusena - Elvesetr už svítilo sluníčko. K chatě Spiterstulen, východisku túry na nejvyšší vrchol NP Jotunheimen- Galdhøppigen (2469 m) jsme přijeli kolem poledne. Za slunečného, ale poměrně chladného počasí jsme vyrazili v sestavě Jenda, Lenka, Marcela a já dobývat vrcholy. Trasa nebyla těžká, ale na můj vkus dost vysněžená. Vrcholové foto se konalo na střeše chaty, která byla pod sněhem. Společnost nám dělali pouze odložené plynové bomby, které čekaly na lepší zítřky. Při sestupu se zakabonilo a k Spiterstulenu jsme došli za deště. Zpáteční cestu zpestřilo setkání se stádem sobů. V Lomu pršelo a foukalo, což dokumentuje i foto sloupového kostela. Promáčení a prochladlí jsme přivítali nocleh ve vytápěné chatičce v kempu u Randsverku. Rum, utopenci pro dospělé a trampolína pro Martina příjemně zakončily den.
Randsverk - Olden
Datum: 27. 06. 2005
Odjezd k jezeru Gjende - největší jezero NP Jotunheimen. Od Gjendesheimu výstup na Bessegen a dále směr úzký hřeben mezi zeleným jezerem Gjende a modrým jezerem Bessvatnet - bylo stejně zamrzlé. K této oblíbené a často fotografované vyhlídce jsme nedošli. Velmi větrno, slunce, sníh a šutry. Na hřebeni jsme potkali Plzeňáky. Návrat stejnou cestou do Lomu a dále do kempu Alba u Oldenu. Velmi pěkné ubytování. Ubrusy a keramika.
Randsverk
Datum: 28. 06. 2005
Délka: 235 km
Mlhavo. Vyrážíme směr Jostedalsbreen (největší pevninský ledovec v Evropě) - Briksdalsbreen, splaz přístupný od Briksu. Hojně navštěvovaný Japonci. Vozí je kočáry taženými poníky nebo malými traktůrky. Přístup k ledovci je velmi snadný. Ledové séraky padají do jezera, ve kterém plavou odtržené kry. Na parkovišti stánky se suvenýry (spousta trollů - jeden pro Jeníka podle hesla "malý je taky pěkný"). Celkem promoklí jsme skončili v autě a pokračovali k vyhlídce Dalsniba. Pro špatné počasí se nekonala. Dále Orlí cestou nad Geiranger fjord. Počasí stále nevlídné, deštivé a depresivní. Zahřívaly nás tekuté svetry, které byly určeny k výměnnému obchodu. Norští milovníci vodky, trápení krutou prohibicí, nám měli i ruce utrhat. V marketech však nebyla o alkohol nouze a po alkoholicích ani vidu ani slechu. Ve fjordu jsme zahlédly velké vyhlídkové lodě, ale ty nejkrásnější partie ukrývala mlha. Trajektem přes Norddalsfjord, údolími Valldalen a Meidalen (jahodové údolí) k Trollstigheimu (opět stánky se suvenýry, setkání s Čechy - bratr Liby Břečkové). Vyhlídka na vodopád Stigfossen (180 m) a městečko Åndalsnes. Proslulá trollí cesta vypadala jako dětská autodráha a místní autobusy jako malí zelení broučci. Na vrcholu cesty jsme opět potkali plzeňské cyklisty. Nocleh v rybářském kempu Måna v Måndalen.
Måndalen - Rømmgrøt
Datum: 29. 06. 2005
Délka: 307 km
Probudili jsme do krásného slunečného rána a zamířili do Ålesundu na pobřeží Atlantiku, což je jedno z nejkrásnějších norských městeček. Po požáru v roce 1904 znovu vystavěné v secesním stylu na ostrovech propojených mosty. Návštěva atlantického akvária. Prohlídka města z vyhlídky Aksla, procházka kolem pobřeží, sochy. Kostel z roku 1848, skoro byzantský. Zpět do přístavu Åndalsnes - kolébka norského horolezectví - krátká zastávka, údolím Romsdal podél řeky Rauma, Stěna trollů 1800 m - zimní prvovýstup Slováci (Orolín aspol.) Divoká řeka Rauma vytváří úžasné scenérie (vodopády, peřeje, kaňony - Slettafoss). Nocleh na parkovišti na náhorní planině Rømmgrøt. Překrásné půlnoční výhledy.
Rømmgrøt - Dovre
Datum: 30. 06. 2005
Délka: 110 km
Údolím řeky Drivy do NP Dovrefiell. Zvláštností parku je, že se na jeho území nachází vojenský prostor. Pro vstup je nutné povolení za 30 NOK (Informační centrum - Kongsvol). Autem jsme přijeli asi 1 km před chatu Snøheim, odkud se vychází na nejvyšší horu NP Snøhettu (2286 m). Krajina rašelinišť, dlouhý nástup, sníh, slunce, dobré tyčové reflexní značení, žádní turisté - na vrcholu jsme byli ten den první a vůbec první Češi v tomto roce. Vrchol okupují též vojáci a právě dostali návštěvu v podobě helikoptéry. Na území parku žijí pižmoni, kteří sem byli dovezeni začátkem 20. století z Grónska. Cestou tam i zpátky jsme potkali malé stádo. Malá nákupní zastávka v Dombasu. Nocleh v kempu Holum 4 km od Dovre.
Dovre - NP Rondane
Datum: 01. 07. 2005
Délka: 80 km
Od Mysusæteru k parkovišti a dál skoro 2 h pěšky po štěrkové cestě k turistické základně Rondvasbu, která je výchozím bodem pro většinu tůr v NP. Zamýšlený výstup na Storonden (2138 m) jsme nedokončili. Furt stejné, jako haldy u Ostravy. Výhledy nic moc. Siesta u chaty. Návrat ubíjející a nezáživný. Počasí slušné. Nocleh u řeky Løgen. Večerní procházka po okolí. Houby nerostly.
Rondane – Oslo
Datum: 02. 07. 2005
Délka: 285 km
Vyjíždíme do nejmenšího a posledního navštíveného NP Ormtjerkampen - západně od Lillehammeru. Parkoviště Holsbrua - mýto, most přes řeku Dokku. Prší a prší. Čekáme do 11,30 h. Počasí se umoudřilo. Autem k jezeru Ormtjernsætra. Pěší tůra původním lesem a mokřadly do sedla Strorskarde. Výstup na holý výhledový kopec Ormtjerkampen - 1128 m. Krugozor 360 º, švédsko-finská krajina - jezera, jehličnaté lesy, NP Rondane. Zpět k jezeru zkratkou - náročný sestup skalním terénem pomocí větví a kořenů. Cestou jsme se stavili v obci Ringebu, kde je jeden z nejstarších sloupových kostelů v Norsku.
Dále směr Oslo - kolem jezera Mjøsa (Lillehammer, Hamar), pokus o nocleh na soukromém pozemku (majitel byl bdělý), drahý vyhlídkový kemp Ekeberg nad Oslem. Večerní procházka - Karl Johans gate, tygr, fontána, slepice, divadlo, katedrála, královský zámek, radnice, přístav, pevnost.
Oslo – Švédsko
Datum: 03. 07. 2005
Dopolední prohlídka Osla - návštěva Vigelandova parku, 212 bronzových a žulových soch, 17 m vysoký žulový monolit (121 propletených postav bojujících o světlo) - životní dílo sochaře Vigelanda, nábřežní promenáda Aker brigge. Odjezd směr Malmø. Nocleh na dálničním odpočívadle. Večerní procházka -jahodové plantáže.
Malmø - Treleborg - Sassnitz
Datum: 04. 07. 2005
Přes Malmø do Treleborgu. Trajekt vyplouval až ve 17.45 h, takže jsme měli 5 hodin k dobru. Využili jsme je k prohlídce přístavního městečka a procházce po baltickém pobřeží. Objevili jsme skanzen vikingů. Překvapily nás desítky labutí prohánějící se v pobřežních mělčinách. V 18 h konečně zvedáme kotvy a odplouváme směr Sassnitz.
Z ostrovaRujana jsme v půlnočním čase vyrazili směr Berlín, Lipsko, Cínovec, Praha. Po menších zdrženích (bloudění v Berlíně a Praze, česká kuchyně za hranicemi) jsme v odpoledních hodinách šťastně vystoupili u Moravanského hřiště.